Řízek, schnitzel, der schnitz neboli odřezek
Historie řízku spadá do 19. století, kdy roku 1848 poslal vídeňský dvůr tehdy dvaaosmdesátiletého českého vojevůdce Jana Josefa Václava Radeckého uklidnit povstání v Itálii. Benátky Radeckému odolaly, to ale neubralo nic na jeho apetitu. K večeři si zde objednal italskou specialitu Coteletta alla Milanese, smažený plátek masa. Recept na tento lahodný pokrm pak předal do rukou císaře Františka Josefa I. Naklepaný plátek masa má být obalený v mouce, vajíčku a směsi strouhanky s parmezanem, ten však ve vídeňské kuchyni nenašli. Maso se tedy obalilo bez sýra, i tak byla jeho chuť vynikající a pokrm se stal nedílnou součástí rakouské kuchyně.
Původ řízku ale sahá až do 9. století, kdy si římští císaři nechali servírovat kousky masa obalené v plátcích zlata. Tento zvyk pak přebrala i šlechta, ale později zlato nahradila strouhanka. Pochoutka se rozšířila dále do Afriky, Španělska a Itálie. Někteří historikové uvádějí, že řízek byl znám už v prvním století před Kristem.
Vídeňský řízek, neboli Wiener Schnitzel, je v Rakousku chráněný zákonem. Musí být připraven pouze z telecího masa, tzv. ořechu, na rozpuštěném másle. Pokud dojde k záměně za vepřové či kuřecí maso, hrozí provozovateli pokuta. Správný řízek má díky šikovnosti kuchařů rozměry sloního ucha. Ti první plátek masa silný asi dva centimetry nedoříznou do okraje a dokončí až druhý řez. Takto spojené plátky naklepou a dosáhnou tak délky 40 cm a šířky 30 cm. Trhlinka v místě, kde se nachází blanka z ořechu, je typickým znakem vídeňského řízku.
Zásluhou českých kuchařek působících v Rakousku se pokrm dostal i k nám a získal si velkou oblibu. Servíruje se s bramborem, bramborovým salátem, rýží, hranolkami, dokonce i s knedlíkem a zelím. Jako příloha se podává okurkový, rajčatový nebo hlávkový salát. Chuť vylepší i šťáva z citronu, která ale dříve spíše potlačovala žluklý tuk nebo nepříliš čerstvé maso. V současnosti obalujeme i maso vepřové, kuřecí, krůtí a také sýry.
